Thomas Diener: „Měli bychom učit studenty větší otevřenosti a kreativitě při hledání povolání.“

Úterý, Říjen 24, 2017
Žaneta Konečná
Thomas Diener, autor knihy Esence práce, uznávaný guru v oblasti kariérového poradenství a především velmi inspirativní člověk. Měli jsme štěstí, že jsme se mohli účastnit jeho kurzů. Ten poslední jsme absolvovali teprve před 14 dny a Thomas se v něm zaměřil na poradenství orientované na proces změny. Při té příležitosti jsme Thomasovi položili pár otázek a přinášíme vám jeho pohled na kariérové poradenství a na změny, které kariérové poradenství provází. Také nás zajímalo, jak tyto změny aplikovat do práce s dětmi.

Thomasi, děkuji za rozhovor. Rovnou „skočím“ na první otázku. Jak se podle vás za posledních 10 let změnilo kariérové poradenství? A co s tím jako kariéroví poradci můžeme dělat?

 

  Je několik věcí, které se během uplynulých několika let změnily. Tou nejzásadnější změnou je asi přesun od expertního vnímání kariérového poradce.  Kariérový poradce byl chápán jako tzv. odborník na pracovní trh, na vzdělávací systémy atd. Lidé k nim chodili, aby se dozvěděli například to, jaká je situace na trhu práce v různých oborech.  Nicméně v posledních letech mají díky internetu přístup k informacím v podstatě všichni. Takže témata, která lidé k poradcům přinášejí, už se tolik netýkají zjišťování informací (ty si mohou lidé najít sami), ale spíše přicházejí s otázkami týkajícími se hodnot. Jednou z aktuálních otázek (která se objevila před zhruba 10 lety) je téma smysluplnosti práce, tedy „jak mám vnést/najít smysl v tom, co dělám“.  Tyto změny vedou k tomu, že kariérové poradenství je více zaměřené na proces než na expertízu.

 

Dalším trendem, který v KP vnímám, je rozšíření obsahu kariérového poradenství z pojmu kariéry i na život. Důležitost dostává pojem tzv. life design (vím, je to zvláštní slovo). Většina z nás nemá totiž jen kariéru. Máme náš život a poté máme fáze, kdy můžeme být nezaměstnaní, fáze, kdy se dlouhodobě učíme, fáze určitého typu kariéry atp. Kariéra je mnohem víc propojená s životem jako takovým, než tomu bylo před 10 lety. Celý přístup ke kariérovému poradenství je v dnešní době mnohem více holistický.

 

Jak se kariéroví poradci mohou těmto změnám přizpůsobit například při práci se studenty/dětmi?

 

  Jsem velmi znepokojený, jakým způsobem je  kariérové poradenství aplikováno na školách. Na jedné straně jsou velmi hezké tendence, na druhé straně se setkávám se zastrašujícími příklady. Pro mě je asi nejzásadnější to, že si musíme být vědomi, že se svět práce během posledních 10 let opravdu velmi změnil a změny pokračují čím dál rychleji. Klíčová otázka tedy za mě je, na jaké změny máme žáky připravit. A to nikdo nevíme. Proto bychom se měli zaměřit na vývoj silné a jedinečné osobnosti dítěte, naučit žáky schopnosti adaptace, být aktivní a kreativní. Naučit je, jak pracovat se změnou apod. Zaměřit se na podporu rozvoje osobnosti dětí je v současné době důležitější než kdykoliv předtím.

 

Také rád  při práci s dětmi a učiteli používám nástroje a metody, které slouží k rozšíření obzorů a zlepšují znalosti o tom, že trh práce nebyl nikdy tak individuální a nenabízel tolik možností jako nyní. Na to je potřeba učitele i studenty připravit. Nevím, jak je to v Česku, ale ve Švýcarsku a Rakousku stále platí, že cca 80% žen si vybírá zaměstnání ve stále stejných 5 oborech a 80% mužů je na tom stejně, jen se zaměřují na jiných 5 oborů. Myslím si, že bychom měli učit studenty, aby byli víc otevření a kreativní při hledání povolání. Ne je učit, aby si hledali povolání mezi sty definovanými pracovními pozicemi, která jsou někde v tabulkách.

 

Co praktického pro to mohou například učitelé dělat při práci s dětmi? Máte nějaké praktické tipy?

 

  Mám hodně technik a cvičení, které jsem sepsal do mé nejnovější knihy.

 

Máte nějaké doporučení pro učitele ohledně aplikace kariérového poradenství? Případně i pro poradce, když pracují s mladšími klienty (studenty)?

 

  Problém u učitelů je, že se stává, že škola je často jediné pracovní prostředí, se kterým se setkali. Byli studenty a pak se hned dostali do role učitelů/učitelek, takže neznají svět „tam venku“.

 

Největší výzvu, kterou u učitelů spatřuji, je v tom, aby  se otevřeli možnostem, které dnešní svět nabízí. To by je také mohlo uklidnit. Protože s čím se setkávám v Rakousku, je strach učitelů z toho, že když moji studenti nebudou mít přesně tyhle požadované znalosti, které jsou nyní potřeba, tak si nikdy nenajdou práci. Takže vyvíjí na žáky i na sebe hodně tlaku, který je sice míněný dobře, ale výsledný efekt je většinou kontraproduktivní.

 

  Co se týče práce s mladšími lidmi, myslím těmi, kteří ještě nemají reálné pracovní zkušenosti, tak doporučuji pracovat s jejich hodnotami a na jejich základě stavět možnou kariéru a život.

 

Díky, Thomasi!

 

Pokud pracujete s žáky a studenty, nově jsme pro vás připravili kurzy kariérového poradenství pro školy v rámci DVPP.