Blog

Škola – to není jen sezení v lavici a poslouchání výkladu. Ve škole získáváme množství zkušeností a skvělých zážitků, které nás mohou rozvíjet i jinak než jen v osvojování si znalostí. Výlety, exkurze, zahraniční pobyty, divadla, kina, přednášky, besedy, skupinové práce, seminární práce, projekty – to vše do školy patří a dává nám to možnost rozvíjet celou naši osobnost, nejenom množství vědomostí. Co si však ze školy pamatujete? Kam mizí všechny ty zážitky a zkušenosti, které ve škole získáme? A víte, v čem vás obohatily?

Představte si, že jste se jednoho podzimního rána ocitli na úpatí neznámé hory. Je zataženo, lehce mrholí a vrchol se ztrácí kdesi v mlze. Ani pořádně nevíte, jak jste se sem dostali. Cesta za vámi se ztrácí v neprostupném porostu a vám tak nezbývá, než následovat stezku vedoucí vzhůru. Co by vám tento výlet do neznáma usnadnilo? Jak byste se na výstup připravili, kdybyste o něm věděli dopředu? A co má hora v mlze společného s kariérovým poradenstvím na ZŠ?

Je možné využít nástroje z různých psychoterapeutických přístupů při práci s klienty kariérového poradenství? V EKS jsme si na tuto otázku odpověděli kladně a nyní jsme se rozhodli s vámi tyto poznatky a naše zkušenosti sdílet.

Čím to, že někdo pod tíhou nepříznivých okolností padne na kolena a po zbytek života vyčítá osudu jeho nespravedlnost, zatímco jiného ta samá situace posílí natolik, že se stane inspirací pro ostatní? Rozdíl v postoji vůči náročným životním událostem ovlivňuje míra naší odolnosti. Ta často významně určuje, nakolik jsme se svým životem spokojení. Dobrá zpráva je, že naši odolnost můžeme trénovat. Ideálně dřív, než nám život takzvaně naloží. Pojďme se tedy podívat odolnosti na zoubek.

Člověk se nerodí s vrozenou představou toho, jakou profesi má v životě dělat. Jedinec potřebuje zkoušet, sbírat zážitky a ochutnávat různá prostředí, aby zjišťoval, co mu jde a co s ním ladí. Jenže přesně tohle na středních školách obvykle chybí. To, že někomu jde chemie, ještě nemusí znamenat, že ho bude bavit pracovat v laborce. Ani záliba v počítačích ještě nemusí ohlašovat nadání v programování. Znalosti a povědomí o možnostech tvoří při rozhodování o další cestě základ. Avšak až zážitky a vlastní zkušenosti ověřují, zda jsou jedincovy představy a očekávání realistické.

Že existuje něco jako portfolio jste nejspíš někde zaslechli. Portfolio obecně představuje osobní složku (fyzickou nebo digitální), do níž si její majitel/ka zakládá vybrané výstupy vlastní práce a záznamy o zkušenostech. V praxi to znamená, že portfolio mapuje průběh učení ve škole i mimo ni. Je tak ideálním nástrojem nejen pro hodnocení výsledků vzdělávání, ale i pro mapování kompetencí. Může se tak rázem stát podkladem pro další studijní či kariérní dráhu.

Snad každý zná citát německého filosofa Friedricha Nietzscheho: „Co tě nezabije, to tě posílí.“ Zní to celkem logicky a já jsem dokonce byla v pubertě o pravdivosti tohoto výroku skálopevně přesvědčena. A tak jsem si libovala v tom, jak moc mě štve škola, četla tíživé romány a vyhledávala společnost lidí, se kterými se život nemazlil. Jenže čím náročnější situace jsem prožívala, tím méně jsem se cítila silná.

O předsevzetích se obvykle mluví v souvislosti s přelomem kalendářního roku, sklenkou sektu a odpočítáváním minut do ohňostroje. Pomyslným přelomem mohou ale v případě učitelské profese být i prázdniny.

Máš osobní značku neboli vlastní brand? Možná kroutíš hlavou, že ne. V tom případě s tebou nesouhlasíme. Osobní značku vytváří každý z nás – ať chceme, nebo nechceme. A zaujmout můžeš už na střední škole. V tomto článku ti prozradíme, jak na osobní branding a co ti přinese, když do toho šlápneš.

Přinášíme vám čtivou recenzi naší nejnovější publikace pro kariérové poradce s názvem „Cesta za horizont kariérového poradenství; kritická reflexe v praxi“. Je psaná formou rozhovoru a poslala nám ji naše spolupracovnice Jane Artess z anglické University of Derby.