Blog

Jak nevyhořet a zachovat si chuť učit i po letech praxe? Zázračná pilulka pro učitele zatím neexistuje, a tak jsme se v rámci projektu “Škola - místo inspirace” rozhodli najít způsob, jak spokojenost učitelů, ale i studentů co nejvíc podpořit. Výsledkem jsou koučovací karty zaměřené na posilování vztahů ve škole pomocí vzájemné komunikace a mapování potřeb.

Pět dní inspirace, nových metod a přístupů nejen pro kariérové poradce a kouče. Techniky, které si vyzkoušíte na vlastní kůži, ať už v učebně, nebo přímo v přírodě. Takto by se dal ve zkratce popsat pětidenní kurz, který je takovým naším výběrem z hroznů.

Nic jiného mu totiž nezbývá. Zatímco “klasická” role učitele vyžaduje především znalost oboru, mít v malíčku teorie vyučování a učení, i praktické zkušenosti; role třídního navíc vyžaduje schopnosti běžné spíše pro mediátory, kouče, psychoterapeuty, sociální pracovníky či animátory. Když k tomu připočteme nutnost orientovat se ve světě generace Z, je jasné, že toho je na jednoho člověka až až. A proto jsme třídním učitelům základních škol věnovali hned dvě nové publikace z dílny EKS - jako podporu, i poděkování.

V červnovém článku na našem blogu jsme vás informovali o mezinárodním standardu CDI, na který po skončení akreditačních procesů v ČR přecházíme. V dnešním článku bychom Vám rádi tento standard představili, jelikož nejde jen o formální certifikaci, ale zejména o jednotný rámec, který definuje, co má splňovat kvalitní kariérové poradenství pro 21.století. A který se již od tohoto podzimu promítne do obsahu většiny našich kurzů.

Škola jako instituce v mnohém připomíná ekosystém, všichni členové hrají svou roli a vzájemně na sebe působí. Na to, jak systém funguje, mají vliv jak vnější faktory, tak i vztahy mezi organismy.

Pouštět a odpouštět… Přiznejme si, kdo z nás to umí. Nejsou to úplně snadné disciplíny. Ne vždy se nám totiž daří nelpět na věcech, natož na lidech a našich představách o tom, jací by měli být. Jak by se měli chovat naši partneři, naše děti, jak by měl vypadat náš život… Často v sobě hromadíme menší či větší zklamání, která nás pak jen utvrzují v našich přesvědčeních. Ale když se nám podaří někomu odpustit, nebo dokonce odpustit sobě, přichází velká úleva. A pak si říkáme, proč jsem to neudělal/a už dávno! Jenže jak obelstít svou hlavu plnou scénářů? A jak domluvit svému srdci? V arteterapii máme pár technik, které s tématem umění nelpět, pouštět a odpouštět pracují. Na jednu z nich se podíváme zblízka.

S koncem uplynulého školního roku vám přinášíme informace o důležitých změnách, které se budou týkat toho následujícího. Poměrně příjemnou novinku nám všem do nového školního roku přináší MŠMT. To totiž plánuje zrušit podmínku, že programy k prohlubování odborné kvalifikace, do kterých se hlásí pedagogičtí pracovníci, musí mít ministerskou akreditaci. Podmínka se dosud týkala mimo jiné právě kurzů kariérového poradenství, které poskytujeme. Výjimkou měli dosud pouze školy, které vzdělávání pedagogů platily z programu Šablony III. Nyní bude opatření rozšířeno na všechny.

Škola – to není jen sezení v lavici a poslouchání výkladu. Ve škole získáváme množství zkušeností a skvělých zážitků, které nás mohou rozvíjet i jinak než jen v osvojování si znalostí. Výlety, exkurze, zahraniční pobyty, divadla, kina, přednášky, besedy, skupinové práce, seminární práce, projekty – to vše do školy patří a dává nám to možnost rozvíjet celou naši osobnost, nejenom množství vědomostí. Co si však ze školy pamatujete? Kam mizí všechny ty zážitky a zkušenosti, které ve škole získáme? A víte, v čem vás obohatily?

Představte si, že jste se jednoho podzimního rána ocitli na úpatí neznámé hory. Je zataženo, lehce mrholí a vrchol se ztrácí kdesi v mlze. Ani pořádně nevíte, jak jste se sem dostali. Cesta za vámi se ztrácí v neprostupném porostu a vám tak nezbývá, než následovat stezku vedoucí vzhůru. Co by vám tento výlet do neznáma usnadnilo? Jak byste se na výstup připravili, kdybyste o něm věděli dopředu? A co má hora v mlze společného s kariérovým poradenstvím na ZŠ?

Čím to, že někdo pod tíhou nepříznivých okolností padne na kolena a po zbytek života vyčítá osudu jeho nespravedlnost, zatímco jiného ta samá situace posílí natolik, že se stane inspirací pro ostatní? Rozdíl v postoji vůči náročným životním událostem ovlivňuje míra naší odolnosti. Ta často významně určuje, nakolik jsme se svým životem spokojení. Dobrá zpráva je, že naši odolnost můžeme trénovat. Ideálně dřív, než nám život takzvaně naloží. Pojďme se tedy podívat odolnosti na zoubek.