Peer koučink jako nástroj profesního rozvoje

Úterý, Květen 28, 2019
Helena Košťálová
Koučink, tj. interaktivní proces podpory rozvoje člověka, je dnes již všeobecně známý a hojně využívaný přístup. Co je ale „peer koučink“? Volný překlad může být „kolegiální koučink“ a od „běžného“ koučinku se liší hlavně v tom, kdo je v roli kouče.

V peer koučinku se totiž setkávají dva kolegové, nikoli zaměstnanec s expertem či nadřízeným. Jde tu především o vzájemné obohacování, protože učit se můžeme od každého. Současně je to také jeden z nejlevnějších a nejefektivnějších způsobů rozvoje a stačí jen vědět, jak na to. Aby totiž peer koučink fungoval, nesmíme jej zaměňovat za popovídání u kávy či běžnou pracovní konverzaci typu „hele, nevíš, jak …“

 

Peer koučink má jasná pravidla. Abych je pochopila, vydala jsem se v rámci programu Erasmus+ na týdenní intenzivní kurz „Peer Coaching as a Sustainable Source of Professional Development“ do Slovinské Lublaně. Co mne zaujalo? V prvé řadě musí oba kolegové souhlasit, že se budou koučinku účastnit a vyjasnit si pravidla. „Kouč“ se pak schází se svým „klientem“ a prostřednictvím šikovných otázek mu pomáhá nalézt řešení. Je důležité, aby kouč měl plnou důvěru, že jeho kolega má veškeré zdroje k tomu, aby situaci vyřešil. Neplatí totiž „to já na tvém místě bych…“ nebo „my to tady vždycky děláme takhle…“ Koučovaný kolega potřebuje nalézt vlastní řešení, které mu bude vyhovovat, a současně podpořit v iniciativě a dodat chuť do další práce. Když si totiž můžeme dělat věci po svém, baví nás to víc a nezříkáme se odpovědnosti.

 

Aby se zaměstnanec mohl stát koučem, musí se držet určitých principů. Ten první zní: buďte zvědaví! Jinými slovy, nevstupujte do rozhovoru s hotovým řešením či jasnou představou o příčinách problému. Zkuste prostě vašeho kolegu vyslechnout s plnou pozorností. Druhý princip zní: buďte přítomni! Váš kolega potřebuje především podporu a otevřenost, aby se dokázal na problém podívat z jiné perspektivy. Nejlépe mu pomůžete tím, že mu umožníte v bezpečném prostředí nahlas formulovat své obavy i nápady. S tím souvisí i třetí princip: nesuďte! Váš kolega nepotřebuje slyšet, že je nemehlo, negativní atmosféra blokuje proces kreativity. A je tu ještě jedna dovednost, kterou musí kouč mít – schopnost klást otevřené otázky. Dá se to naučit a věřím, že se to z dlouhodobého hlediska vyplatí v každé organiza