Rozhovor s ředitelkou EKS Evou Kavkovou o 20 letech „ve službě“

Pátek, Září 2, 2022
Klára Palkosková a Eva Kavková
V letošním „dvojkovém“ roce přidáváme ještě jednu dvojku navrch. EKS totiž oslavuje jubilejní narozeniny! Už je tomu 20 let, co existujeme. A jelikož to učíme i ostatní v našich kurzech, zrovna tak se i my snažíme bilancovat uplynulé dvě dekády. Koho jiného k tomu pozvat než samotnou zakladatelku, která organizaci vede dodnes? Eva Kavková, ředitelka EKS, nám odpověděla na několik zvídavých dotazů.

Ahoj Evo. Většina z nás tě má v rámci profesního života neodmyslitelně spjatou s EKS. Zvídavé by mohlo zajímat, čemu ses věnovala předtím. Pomohla ti na této cestě škola? A co předcházelo tvému působení v EKS?

Vystudovala jsem politologii na Univerzitě Karlově. Ačkoliv nepracuji přímo v oboru, studium mě naučilo kompetencím – např. kritickému myšlení, práci s informacemi a cizím jazykům. Hodně jsem se zajímala o to, co se děje ve světě. Přijde mi, že to hezky demonstruje princip kariérové poradenství – že až tak nezáleží na oboru, který vystuduješ, ale spíš na tom, co rozvíjíš a čemu se věnuješ.

Nejvíce mě na škole ovlivnilo, když jsem byla na stáži v Poslanecké sněmovně. Nastoupila jsem jako asistentka poslance ze zahraničního výboru. Zajímalo ho především téma evropské integrace, a v rámci výzkumu, který jsem pro něj realizovala, jsme se dostali k předvstupním fondům Phare (tehdy jsme ještě nebyli členskou zemí EU). Projekty financované z těchto fondů spravovala Nadace rozvoje občanské společnosti. To byl vlastně můj první kontakt s neziskovými organizacemi, u kterých jsem zůstala až dodnes. 

Po škole jsem nastoupila jako koordinátorka v mezinárodní síti The European Contact Group. To byla moje první práce na plný úvazek. Dva roky poté jsme s kolegyní Ivou Šindlerovou založily Evropskou kontaktní skupinu. Ta vznikla v podstatě jako „pobočka“ ECG v České republice, fungovala ale jako svébytná instituce. Těžili jsme z kontaktů v cizině, přeci jen jsme vyrostli z mezinárodního prostředí. Organizovali jsme výjezdové pobyty do zahraničí, což tenkrát nebylo tak běžné jako dnes. Zprvu se EKS věnovala především mezinárodním projektům, až později přibyly do pole působnosti EKS i projekty ryze české, často realizované na regionální úrovni.

 

Už tedy víme, odkud vzešel název EKS. Přemýšlela jsi někdy nad jinou variantou názvu organizace, jak případně zněla?

Rebranding jsme chvíli zvažovali, ale nešlo to. Ten název byl už natolik zažitý, že jsme nezvládli vybrat nic, co by nás oslovovalo a co by dokázalo EKS adekvátně nahradit. 

 

V čem se za těch 20 let proměnila práce v EKS? Jsou to klienti, účastníci kurzů, nebo spíše situace na trhu, způsob práce či ještě něco jiného?

Z výše jmenovaných to bude asi způsob práce. Tlak na výkon a množství práce, co máme teď, to je zkrátka nesrovnatelné. Dříve jsme se mohli mazlit s jedním projektem, vymýšlet inovace a aktivity, které by co nejvíce pomohly cílové skupině a pole jsme měli otevřené – pokud to bylo v zájmu našich klientů. Teď máme několik projektů najednou, přestože je náš manévrovací prostor velice zúžený (co můžeme a nemůžeme dělat, kdo zapadá do cílové skupiny apod.).

Občas se bazíruje až na nesmyslných detailech (třeba jak daleko je logo od okraje papíru), což nás odvádí od přímé práce s klienty. Směrem k horám administrativy. Co má taky velmi negativní dopad na práci s klienty jsou tzv. indikátory – tedy počet podpořených osob, který musíte v rámci projektu vykázat. Když to nezvládnete, přijde poměrně ostrá penalizace (vracíte někdy až milionové částky). Když si tohle pravidlo propojíte s krizemi z minulé dekády (třeba s koronavirovou nebo velkou finanční krizí), dojde vám, jak moc proměnlivá naše práce může být. Pokud dojde k takto náhlé ztížení životní situace vašich klientů a klientek, raz dva se může stát, že budete nuceni vybírat ty z nich, u kterých je největší předpoklad pro splnění podmínek v projektových aktivitách. Ovšem ti, kteří by to kurzy potřebovali více, často nemají kapacitu kvůli své aktuální naléhavé a těžké situaci. A to je fakt špatně.  

Negativně vnímám také dopady konzervativních vlád – to, jakým způsobem je nahlíženo na lidská práva, integraci a migraci, feminismus a ženská práva, se promítá do legislativy, financování projektů, ale i do veřejného diskurzu. A následně do naší práce. Vlna nenávisti a „hejtů“ vůči migrantům, kteří nás zaplavují a zneužívají náš sociální systém; vůči feministkám, o které by si nikdo ani kolo neopřel, se s průběhem let stupňuje a pracovat v neziskové organizaci je částí společnosti vnímáno jako cosi neslušného. To je mi opravdu líto.

 

Cílová skupina EKS se tedy nezměnila? Pro koho vlastně pořádáte nejvíc kurzů?

My jsme vlastně zjistili, že klíčový je pro nás způsob práce Už moc neřešíme, pro koho aktivity pořádáme. Vše v duchu vzdělávání, podpory, zmocňování a rozvíjení – s tím, že chceme, aby lidé měli šťastný, spokojený a smysluplný život. Trochu více se soustředíme na znevýhodněné skupiny, pedagogické a další profese, které pracují s lidmi a pomáhají zase dál. Dveře u nás ale mají otevřené všichni.

 

Co je taková největší retro vzpomínka na „staré časy“ v EKS?

Plán práce jsme si psali na flipchart, ale za největší retro kuriozitu asi považuju svoji tehdejší pokladnu. Způsob vyúčtování projektu Erasmus+ se s dneškem nedá srovnat. Když k nám poprvé přišel v rámci toho projektu auditor, tak koukal. Veškerou evidenci jsem si totiž psala tužkou na papír – a to bylo všechno! Takže první audit nás vlastně přiměl k profesionalizaci naší práce.

 

A jaký příběh s EKS spojený je podle tebe nejvtipnější?

Těch je víc. Ale vybavuji si jeden z online výuky! Vždy je důležité si bedlivě překontrolovat, jestli člověk má nebo nemá zapnutý mikrofon. Kolegyně spouštěla online kurz, kde už ve virtuální místnosti měla přihlášené lidi. Sluchátka měla položená na stole a zapovídala se s ostatními v kanceláři. Probírali vánoční dárky. Pak se zeptala nahlas: „Je tam už ten fešák z té a té školy?“ Aniž by to tušila, slyšeli to všichni. Každopádně tento učitel reagoval velmi pohotově. Když si účastníci měli zapsat jméno do virtuálního prostoru, neváhal a podepsal se jako „Fešák“, vzal to velmi sportovně.

 

Vybavíš si největší překážku, která EKS za ta dvě desetiletí potkala?

Měli jsme náročná dvě období. To první bylo tehdy, když se končilo grantové období strukturálních fondů a nové granty nebyly vypsané včas. Museli jsme si v rámci týmu hodně snižovat úvazky, ale nakonec jsme to ustáli. To druhé způsobil covid. 

 

Jak se vám v EKS podařilo vypořádat s náhlou změnou situace během pandemie?

Hodně nám to zamíchalo kartami. Ještě před covidem jsme se bavili o tom, že bychom mohli dělat něco online. Jen jsme normálně velmi pečliví a dáváme si s přípravami na čas. V tom nás covid vyškolil, jelikož jsme museli zareagovat mnohem pružněji, než jsme si dokázali kdy představit. Online kurzy jsou určitě náročnější, ale dá se to zvládnout. Myslím si ale, že mnohem těžší bylo udržet tým. Když byly přísné lockdowny, tak jsme se s některými členy v týmu neviděli jinak než přes obrazovku třeba rok. Team spirit dostal „ťafku“. V online prostředí jsme totiž řešili hlavně pracovní záležitosti, ale chybělo tomu to povídání v kuchyňce, ty small talky a legrace. To ve virtuálním prostředí nejde tak snadno namodelovat. To ten tým tmelí, podobně jako aktivity mimo práci. Snažili jsme se zavést třeba online hraní her, ale po celém dni za počítačem už se málokomu chtělo za ním sedět dál. A jako vůbec nejnáročnější shledávám vedení online porad! Nebo spíš těch blended – když někdo sedí v kanceláři a někdo doma.

 

Kolik lektorů a lektorek se v organizaci protočilo? Kolik se dětí se stihlo za těch 20 let narodit do týmu?

Moc ne, u nás v lektorském týmu je minimální fluktuace. Pokud si dobře vybavuji, odešli nám jenom 3 lidi. Ale i tak se všemi po jejich odchodu spolupracujeme formou externí spolupráce, máme dobré vztahy. A celkem se do týmu za těch 20 let narodilo 12 dětí.

 

V čem bys řekla, že je tým tak unikátní?

Pro lektorský tým byla EKS srdcovka. Když se sem hlásili, neměli třeba ani tak hluboké zkušenosti, ale měli talent. Ty, kteří měli velmi profesionálně vypadající životopis, ty jsme nikdy nevzali. Nehořeli pro věc, ani neměli vhodné kompetence. A také vnímám, že děláme věci, které nás baví a dávají nám smysl. Práci máme pestrou a v podstatě nikdy nemáme čas se začít nudit. Přijde mi, že máme sehranou silnou týmovou identitu, díky čemuž si práci hladce spoluvytváříme. Známe se dlouho a umíme si dávat zpětnou vazbu, chceme si pomáhat a rozvíjet se, což děla spolupráci v týmu mnohem snazší. To, že nám práce dává smysl, vnímám jako klíčové. Díky tomu tým spíš nevyhoří. Navíc vyznáváme podobné hodnoty a demokraticky se vždy domluvíme na nejlepších řešeních. Je ale makačka lidi udržet.

 

Při práci s lidmi je také důležité umět si dát pauzu; jak pracují zaměstnanci EKS s wellbeingem? A co s ostatními tématy, která učí ostatní? Jste kovářovy kobyly, které chodí bosy, nebo? 

Řekla bych, že v tomto ohledu nám dobře fungují týmové supervize. Čistí vzduch mezi lidmi. Také je to prostor pro řešení věcí, které nefungují a které by bylo dobré zlepšit. Generujeme při nich nápady i do sféry organizačně-provozních věcí. Zamýšlíme se vždy nad tím, jak věci dělat líp a tak, aby nám v nich bylo líp.

Firemní kulturu máme založenou na sdílení a přenosu informací. Ať už jde o metody, zážitky, techniky anebo třeba tipy na knihy a podcasty. Máme pro to ustanovené nástroje. Jednou za měsíc pořádáme tzv. lektorskou bábovku. To je prostor, kde na sobě lektorky a lektoři zkoušejí nové nápady. Vyzkoušeli jsme si malování, dramaterapie, relaxace a další…

Tým se snažíme tmelit i po pracovní době. Někdy jdeme do divadla, o Vánocích jsme hráli deskové hry, pořádáme brainstormingy ve Stromovce nebo na výletě za Prahou. A třeba dneska jdeme na pivo!

 

Jaká je vize EKS v nejbližších letech? Co bys popřála EKS do dalších 20 let?

EKS přeju, aby posílila svoje renomé i v zahraničí. A to nejen ve smyslu mezinárodních projektů, na kterých už participujeme. Vidím nás jako průkopníky či inspirativní organizaci i mimo českou půdu. Rádi bychom se dostali na Nový Zéland. Je to krásná země a kariérové poradenství tam nabízí širokou škálu aktivit. Tudíž bychom spojili příjemné s užitečným!

Děkuji moc za veškeré odpovědi a přeji, ať se EKS jen daří!

Pokud jste rozhovor dočetli až sem, vypadá to, že nás zajímají podobná témata! Ráda se s vámi proto setkám osobně na narozeninové oslavě EKS. Dejte vědět, jestli dorazíte - přihlášku naleznete zde.