info@ekskurzy.cz
Vzájemné propojení
Škola jako instituce v mnohém připomíná ekosystém, všichni členové hrají svou roli a vzájemně na sebe působí. Na to, jak systém funguje, mají vliv jak vnější faktory, tak i vztahy mezi organismy.
Škola je „živá“, stále se vyvíjí a mění. Aby tento, stejně jako kterýkoliv jiný, ekosystém dobře fungoval, je potřeba neustále balancovat křehkou rovnováhu. Pro udržení této rovnováhy je důležité, aby se všichni členové systému cítili být demokraticky zapojeni – a mohli tak přispívat k vlastní i celkové spokojenosti.
Na jedné straně jde o spokojenost studentů - která je úzce provázaná se spokojeností učitelů. Je to zcela pochopitelné, protože spokojení studenti vytvářejí pozitivní atmosféru ve třídě, což podporuje proces učení a aktivní zapojení. Zároveň jsou pozornější a mají lepší vztahy s učiteli. To přináší učitelům pocit uspokojení a naplňující kariéru. Na druhé straně, nespokojení studenti snadno ztrácí motivaci a zájem o studium. Špatná nálada se odráží i na vztazích mezi studenty. Taková situace může způsobovat frustraci učitele.
Jinými slovy - v prostředí, kde se pečuje o osobní well-being studentů, roste současně „podhoubí“ potřebné pro individuální spokojenost učitelů a v důsledku pak příznivé podmínky pro rozvoj celkového demokratického klimatu na škole.
Spokojenost ale v žádném případě nemá být jen výsadou studentů. Aby učitel mohl poskytovat (empatii, podporu, rozvoj, motivaci …), potřebuje také pravidelně dočerpávat (energii, motivaci, empatii a soucit vůči sobě...). Nezapomínejme, že nejdůležitější „učební pomůckou“ ve výuce je samotný učitel. A sebepéče začíná tím, že dokážeme být plně vnímaví vůči vlastním pocitům a potřebám - ať už směrem k podmínkám na škole, rodičům, studentům i vedení školy.
Proto považujeme za důležité zaměřit se na rovnováhu školního ekosystému a hledání zlaté střední cesty, která vede ke spokojenosti jak studentů, tak i učitelů.
Výzkumy o fungování lidského mozku realizované na počátku 21. století naznačují, že spokojenost jednotlivce je ovlivněna množstvím a kvalitou jeho mezilidských interakcí. Jsou-li tyto interakce uspokojivé, dochází k aktivaci center v mozku, které jsou spojeny s pocitem štěstí, lásky a příslušnosti k určité komunitě. V těchto centrech současně sídlí naše klíčové potřeby.
Ze studií vyplývají dva zajímavé poznatky:
Jak na zjišťování potřeb?
Na tyto poznatky zareagoval David Rock, když navrhl tzv. model SCARF. Model popisuje pět oblastí lidských potřeb a motivací, které ovlivňují naše chování a rozhodování. Díky nim můžeme proces aktivně řídit - minimalizovat hrozby (nenaplnění potřeb) a maximalizovat užitek (naplnění potřeb). Mezi tyto oblasti patří následující: Status (Status), Certainty (Jistota), Autonomy (Autonomie), Relatedness (Vztahovost), Fairness (Férovost).
Výhodou modelu je jeho komplexnost. Každý člověk má totiž svá osobní témata, kterým věnuje pozornost. Je to logické a vychází to z dětství (na co kladli důraz naši blízcí), ze zkušeností (např. když máme zdravotní problémy, automaticky považujeme za důležité věnovat mu potřebnou pozornost), z kulturního zázemí a dalších okolností. Snadno se tak může stát, že zatímco na některá témata upínáme až příliš velkou pozornost, jiná můžeme opomíjet. A to jak u sebe, tak i u druhých.
Model SCARF poskytuje dobré vodítko, abychom na žádnou oblast nezapomínali a věnovali v rámci školní výuky pozornost těm oblastem, u kterých je to aktuálně potřeba.
Více o tématu, včetně příkladů dobré praxe k jednotlivým oblastem modelu SCARF, se dozvíte na podzim v naší nové publikaci. Ta vzniká díky projektu „Škola – místo inspirace“ ve spolupráci s Operačním programem Praha – pól růstu. V projektu se zaměřujeme na rozvoj demokratických kompetencí vč. sebepoznání, sebereflexe a dalšího rozhodování studentů, které je demokratického klimatu součástí.
