Tři kroky, které usnadní budoucí kariérní rozhodování mladých lidí

Středa, Leden 25, 2023
Dominik Fojtík
Člověk se nerodí s vrozenou představou toho, jakou profesi má v životě dělat. Jedinec potřebuje zkoušet, sbírat zážitky a ochutnávat různá prostředí, aby zjišťoval, co mu jde a co s ním ladí. Jenže přesně tohle na středních školách obvykle chybí. To, že někomu jde chemie, ještě nemusí znamenat, že ho bude bavit pracovat v laborce. Ani záliba v počítačích ještě nemusí ohlašovat nadání v programování. Znalosti a povědomí o možnostech tvoří při rozhodování o další cestě základ. Avšak až zážitky a vlastní zkušenosti ověřují, zda jsou jedincovy představy a očekávání realistické.

Na středních školách se toho děje spoustu, studenti však postrádají konkrétní zážitky a u některých akcí nad rámec výuky často nevidí smysl. Zjištění vyplynulo z fokusních skupin, které jsme dělali se studenty dvou pražských gymnáziích a jednoho lycea. Pokud je jediným cílem získat ve škole znalosti, studentům to nestačí. Informace a znalosti mají na dosah jednoho kliknutí na mobilu. Potřebují něco víc, zmiňují: rozvoj měkkých dovedností, větší kontakt s trhem práce a reálnými projekty, pomoc, aby se vyznali nejen v možnostech, které dnešní svět nabízí, ale i v sobě.

V mnoha případech tak záleží na samotných jedincích, do kterých aktivit (stáže, mentoringové programy, dobrovolnictví ad.) se ve svém volnu pustí. Bohužel většina mladých lidí, se kterými jsme se setkali, cítí, že kvůli vytížení školou nemá čas a energii věnovat se samostatně dalším aktivitám. Jak tedy snadno obohatit běžnou středoškolskou praxi, aby více odpovídala představám studentů?

 

1. Požádejte externisty, ať mluví o vlastních zkušenostech.

Do škol přicházejí různí odborníci, kteří obvykle mluví „jen“ o odborných informacích. Vyzvěte je, aby věnovali část přednášky či besedy ke sdílení vlastní zkušenosti s jejich profesní dráhou a kariérním přemýšlením. Čím víc zkušeností, různých cest a možností studenti uslyší, tím pro ně bude snazší představit si vlastní cestu. Zároveň mladí lidé oceňují i možnost slyšet zkušenosti od vyučujících. Nemusíte se tak spoléhat pouze na lidi zvenčí.

 

2. Propojujte informace, zasazujte je do širšího kontextu.

Studenti kladně hodnotí, když učitelé a učitelky nejenom učí o jednotlivých znalostech, ale když mluví v souvislostech, odkazují na konkrétní vysokoškolské obory studia a odkazují na trh práce či aktuální společenské dění. Mladí lidé si tak mnohem lépe uvědomí, že znalosti a dovednosti rozvinuté v jednom předmětu, mohou uplatit i v úplně jiném oboru. Např. že znalost nervové soustavy uplatní i v psychologii nebo že psychologii mohou uplatnit i v herním designu či programování aplikací.

 

3. Poskytněte studentům podporu v záplavě informací.

Internet funguje jako jedna z nejčastějších rad v diskuzích o výběru vysoké školy. Jenže „člověk neví, odkud začít, co je důležité, od čeho se odpíchnout a na čem ty informace stavět. A to nám nikdo neřekne, protože si myslí, že si to najdeme, že jsme dost dobří, a to člověka odrazuje se na ten internet jenom podívat – protože se bojí, že se v tom nevyzná.“ Popisuje studentka 3. ročníku gymnázia práci s vyhledáváním informací. Odkazování na internet pro mnoho studentů nefunguje, potřebují konkrétní podporu – jaké informace a podle jakých kritérií hledat (např. když je zajímá nějaký obor, ať si najdou studijní plán a seznámí se s konkrétními předměty – dokáží si pak představit jejich studium?).

 

 

Text vznikl na základě výpovědí studentů během fokusních skupin, které byly součástí rozsáhlejšího výzkumu v rámci projektu „Škola – místo inspirace“. V projektu se zaměřujeme na rozvoj demokratických kompetencí vč. sebepoznání, sebereflexe a dalšího rozhodování studentů, které je demokratického klimatu součástí.