Využití modelu GROW ve školních poradenských rozhovorech

Model GROW vznikl v 80. letech 20. století původně jako koučovací nástroj pro manažery a vedení ve firemním prostředí. Autoři se inspirovali zejména prací psychologa Timothyho Gallweyeho, který se zabýval vztahem mezi sebeuvědoměním a výkonem. V čistě firemním prostředí měl pomoct vedoucím pracovníkům podporovat a rozvíjet potenciál svých podřízených. Postupem času se stal populárním v různých oblastech koučování a osobního rozvoje, a dnes je používán v mnoha kontextech a profesích. Stal se jedním z nejpoužívanějších nástrojů pro koučování i díky své jednoduché a systematické struktuře, a to mezi profesionálními kouči i fanoušky osobního rozvoje z řad veřejnosti. Najdeme ho v anotacích kurzů snad všech koučovacích škol a ve všech certifikačních programech po celém světě.

Jeho srozumitelnost ho předurčuje k tomu, abychom k němu nebyli lhostejní ani v kontextu kariérového poradenství. Obzvláště tehdy, kdy o klientech, žácích a studentech, chceme smýšlet jako o samostatně uvažujících bytostech, schopných jisté míry sebereflexe a sebeřízení, odpovídající jejich věku. Model koresponduje s filozofií, že kterýkoliv člověk je při vytvoření vhodných podmínek schopen sám vyhodnotit své silné stránky, pokud jsou mu dobře známy, a sám rozhodnout o jejich využití v budoucnu. Ani začínající poradce nebo učitel bez zkušeností s kariérovým poradenstvím pravděpodobně nebude mít problém si zapamatovat jednotlivé fáze modelu GROW, podle kterých snadno pozná, ve které části rozhovoru se s žákem či studentem momentálně nachází. To může být užitečnou pomůckou v situacích, kdy se sami sebe ptáme: „co mám dělat?“.

• Cíl (Goal): Poradce/kyně a student/ka společně hledají cíl, kterého chtějí dosáhnout. Cíl by měl být konkrétní, měřitelný, dosažitelný, pro studenta/ku důležitý a také jasně časově vymezený. Dokončení této fáze je někdy již samo o sobě obrovským úspěchem, zejména pokud k nám klienta (studenta/ku) poslal někdo třetí.

• Realita (Reality): Poradce/kyně pomáhá studentovi/ce porozumět současné situaci a uvědomit si, kde se nachází ve vztahu k cíli. Z hlediska kariérového poradenství je v této fázi obzvláště důležité odhalit silné stránky, dosavadní školní i mimoškolní úspěchy či zkušenosti, záliby apod.

• Možnosti (Options): V této fázi poradce/kyně studenta/ku vede k hledání různých možností, jak dosáhnout cíle. Pomáhá mu/jí přemýšlet kreativně a odhalit originální cestičky, které budou fungovat právě jemu/jí.

• Vůle (Will): V poslední fázi se soustředíme na možnosti, které zazněly. Poradce/kyně studenta/ku podporuje při vytvoření akčního plánu a stanovení konkrétních kroků, které ho/jí přiblíží k dosažení cíle. Upevňuje klientovu vůli a motivaci udělat první krok.

Pokud vás tato metoda zaujala, další příležitost si metodu „osahat“ bude na podzim,  a to v rámci kurzu Vedení poradenského rozhovoru.

Text vznikl na základě spolupráce s Operačním programem Praha-pól růstu na projektu „Škola – místo inspirace“. V projektu se zaměřujeme na rozvoj demokratických kompetencí vč. sebepoznání, sebereflexe a dalšího rozhodování studentů, které je demokratického klimatu součástí.