Škola jako instituce v mnohém připomíná ekosystém, všichni členové hrají svou roli a vzájemně na sebe působí. Na to, jak systém funguje, mají vliv jak vnější faktory, tak i vztahy mezi organismy.
Vzájemné propojení
Škola jako instituce v mnohém připomíná ekosystém, všichni členové hrají svou roli a vzájemně na sebe působí. Na to, jak systém funguje, mají vliv jak vnější faktory, tak i vztahy mezi organismy.
Škola je „živá“, stále se vyvíjí a mění. Aby tento, stejně jako kterýkoliv jiný, ekosystém dobře fungoval, je potřeba neustále balancovat křehkou rovnováhu. Pro udržení této rovnováhy je důležité, aby se všichni členové systému cítili být demokraticky zapojeni – a mohli tak přispívat k vlastní i celkové spokojenosti.
Na jedné straně jde o spokojenost studentů – která je úzce provázaná se spokojeností učitelů. Je to zcela pochopitelné, protože spokojení studenti vytvářejí pozitivní atmosféru ve třídě, což podporuje proces učení a aktivní zapojení. Zároveň jsou pozornější a mají lepší vztahy s učiteli. To přináší učitelům pocit uspokojení a naplňující kariéru. Na druhé straně, nespokojení studenti snadno ztrácí motivaci a zájem o studium. Špatná nálada se odráží i na vztazích mezi studenty. Taková situace může způsobovat frustraci učitele.
Jinými slovy – v prostředí, kde se pečuje o osobní well-being studentů, roste současně „podhoubí“ potřebné pro individuální spokojenost učitelů a v důsledku pak příznivé podmínky pro rozvoj celkového demokratického klimatu na škole.
Spokojenost ale v žádném případě nemá být jen výsadou studentů. Aby učitel mohl poskytovat (empatii, podporu, rozvoj, motivaci …), potřebuje také pravidelně dočerpávat (energii, motivaci, empatii a soucit vůči sobě…). Nezapomínejme, že nejdůležitější „učební pomůckou“ ve výuce je samotný učitel. A sebepéče začíná tím, že dokážeme být plně vnímaví vůči vlastním pocitům a potřebám – ať už směrem k podmínkám na škole, rodičům, studentům i vedení školy.
Proto považujeme za důležité zaměřit se na rovnováhu školního ekosystému a hledání zlaté střední cesty, která vede ke spokojenosti jak studentů, tak i učitelů.
Výzkumy o fungování lidského mozku realizované na počátku 21. století naznačují, že spokojenost jednotlivce je ovlivněna množstvím a kvalitou jeho mezilidských interakcí. Jsou-li tyto interakce uspokojivé, dochází k aktivaci center v mozku, které jsou spojeny s pocitem štěstí, lásky a příslušnosti k určité komunitě. V těchto centrech současně sídlí naše klíčové potřeby.
Ze studií vyplývají dva zajímavé poznatky:
- Naše sociální chování řídí touha minimalizovat riziko a maximalizovat užitek (chceme uspokojit naše potřeby).
- Náš mozek vnímá sociální potřeby jako stejně důležité, jako ty fyzické.
Jak na zjišťování potřeb?
Na tyto poznatky zareagoval David Rock, když navrhl tzv. model SCARF. Model popisuje pět oblastí lidských potřeb a motivací, které ovlivňují naše chování a rozhodování. Díky nim můžeme proces aktivně řídit – minimalizovat hrozby (nenaplnění potřeb) a maximalizovat užitek (naplnění potřeb). Mezi tyto oblasti patří následující: Status (Status), Certainty (Jistota), Autonomy (Autonomie), Relatedness (Vztahovost), Fairness (Férovost).
Výhodou modelu je jeho komplexnost. Každý člověk má totiž svá osobní témata, kterým věnuje pozornost. Je to logické a vychází to z dětství (na co kladli důraz naši blízcí), ze zkušeností (např. když máme zdravotní problémy, automaticky považujeme za důležité věnovat mu potřebnou pozornost), z kulturního zázemí a dalších okolností. Snadno se tak může stát, že zatímco na některá témata upínáme až příliš velkou pozornost, jiná můžeme opomíjet. A to jak u sebe, tak i u druhých.
Model SCARF poskytuje dobré vodítko, abychom na žádnou oblast nezapomínali a věnovali v rámci školní výuky pozornost těm oblastem, u kterých je to aktuálně potřeba.
Více o tématu, včetně příkladů dobré praxe k jednotlivým oblastem modelu SCARF, se dozvíte na podzim v naší nové publikaci. Ta vzniká díky projektu „Škola – místo inspirace“ ve spolupráci s Operačním programem Praha – pól růstu. V projektu se zaměřujeme na rozvoj demokratických kompetencí vč. sebepoznání, sebereflexe a dalšího rozhodování studentů, které je demokratického klimatu součástí.
